Diviti se, divení, divně, divný: *Děsiti se. *Hrozný. *Lekati se. *Podivení. *Předivný. *Strach. *Strachovati se. *Zázrak. Ve SZ-ě jde nejčastěji o překlad hebr. kořene p-l-’ jenž označuje vše, co vzbuzuje úžas i strach svou nepochopitelností, záhadností, mimořádností, nenadálostí, a co překračuje meze lidských možností, schopností a náležitostí. Tak u
Dan 11:36 ,divné věci‘ = rouhavé řeči, budící nejvyšší pohoršení [sr.
Dan 8:24] jako projev něčeho démonického.
Bůh ovšem je divný, předivný, těžko pochopitelný ve svém jednání i myšlení [
Job 5:5 a j.], zvláště pak v milostivém vedení člověka [
Job 10:16]. Jeho skutkové budí posvátný úžas [
Ps 139:14], ať už jsou to tresty [
Exod 3:20;
Ps 106:22] nebo projevy milosti [
Jer 21:2] a zázračná vysvobozování [
Josh 3:5;
Joel 2:26;
Mic 7:15]. Jeho jméno je divné, t. j. vzbuzuje svatou hrůzu [
Judg 13:18], jeho pomoc je zázračná [
2Chr 26:15], jeho Zákon obsahuje úžas budící věci [
Ps 65:6 ;
Ps 119:18], jeho svědectví jsou předivná [
Ps 119:129]. On činí zázraky jako znamení své přítomnosti [
Judg 13:19 a j.]. Jeho Mesiáš má jméno ,Předivný Rádce‘ [
Isa 9:6].
Reakcí na tyto předivné věci Boží [jeho zjevení, Zákon, činy] je u člověka údiv, úžas, ano i strach [
Ps 139:14; sr.
Acts 7:31;
Exod 3:3n]. Věřící člověk nemůže jinak než svědčit o těchto divech [
Judg 6:13 a j.] a považuje to za svou povinnost [
1Chr 16:9 a j.]. SZ vyzývá k rozpomínání na divné skutky Hospodinovy [
1Chr 16:12;
Ps 105:5] a vytýká Božímu lidu, že zapomínal na tyto skutky [
Ps 78:11] a nevěřil jim [
Ps 78:32].
I tam, kde je užito jiného výrazu než p-l-’, jde o úžas nad Božím zasažením [
Gen 24:21, hebr. š-'-h;
Gen 43:33;
Ps 48:6, hebr. t-m-h].
,Divných chytrostí užívati‘ [
1Sam 23:22] = jednati vychytrale, lstivě, opatrně [sr.
Ps 83:4, kde je užito téhož slovesa ‘-r-m]. ,Diviti se‘ u
Jer 49:17;
Lam 2:15 znamená posměšně zasyčeti, hvízdnouti [*Ckání].
V NZ-ě jde většinou o překlad řeckého thaumazein [= užasnouti, diviti se] a jeho odvozenin thauma [= údiv,
Rev 17:6], thaumastos [= podivuhodný, úžasný,
Matt 21:42], zvl. v synoptických evangeliích, převážně tam, kde jde o souvislost s divy Ježíšovými [na př.
Matt 9:33 a j. Sr.
Luke 8:56, kde je užito slovesa existasthai = dostat se do vytržení. Dále
Mark 5:42, kde je řecké ekstasis přeloženo výrazem ,divení‘, a
Luke 5:26, kde jde o překlad řeckého paradoxos = neuvěřitelný], nebo jeho učedníků [
Acts 2:7 ;
Acts 3:12; sr. 9,21, kde je užito slovesa existasthai]. Nejde tu jen o přirozený úžas nad něčím neobyčejným a neslýchaným, nýbrž o svatou bázeň z toho, že se plní sz zaslíbení [
Matt 15:31, sr.
Isa 35:5], že v Ježíši Kristu přichází Mesiáš, který má moc odpouštěti hříchy [
Matt 9:8, sr.
Luke 5:26] právě tak, jako má moc nad přírodními živly [
Luke 8:25, sr.
Mark 4:41 ;
Mark 6:51;
Matt 21:19n] a nemocemi. Jaké povahy byl někdy tento údiv, naznačuje jednak
Matt 9:8, kde jde o překlad řeckého fobeisthai [= báti se], jednak
Matt 14:33, kde Markovo zjištění o učednících, že »se sami v sobě děsili a divili«, je nahrazeno větou: »Klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi«. Ale ne u všech vedl údiv tak daleko [sr.
Matt 11:20n].
Jako divy Ježíšovy, tak i jeho řeči a počínání vyvolávaly posvátný údiv [sr.
Matt 23:33;
Luke 4:22, kde nejde jen o podiv nad mimořádnou kazatelskou schopností, nýbrž především nad obsahem zvěsti, sr.
John 7:15;
Acts 4:13], který však u odpůrců nikterak nevedl až k víře [
Matt 22:22;
Mark 12:17;
Luke 20:26; sr.
Heb 4:2], spíše k rozhořčení a zatvrzení [sr.
Luke 11:38].
I podiv Pilátův nad tím, že mu obžalovaný Ježíš na jeho otázky neodpovídá [
Matt 27:14;
Mark 15:5], je důkazem toho, že tu jde o setkání s neočekávanou mocí Ježíšovou, která se projevila právě také mlčením před soudem [sr.
Mark 14:61;
Matt 26:63]. Co cítil Pilát, plně naznačují
Matt 27:19 a
John 19:8. Také
Mark 15:44 vyjadřuje podiv nad mimořádně rychlou smrtí Ježíšovou. Do příznačného protikladu staví údiv a strach na jedné straně a víru na straně druhé
Luke 24:12;
John 20:3 -
John 20:10;
Luke 24:41 [sr.
Mark 16:8], aby tak bylo zdůrazněno, že údiv ještě není víra. Údiv může být podnětem nejen k víře, ale i k nevěře [
Mark 6:2 ,
Mark 6:6;
Acts 13:41]. Celé Boží jednání s Ježíšem Kristem probouzí lidský údiv: kámen od lidských stavitelů království Božího zavržený byl od Boha učiněn kamenem úhelným [
Matt 21:42;
Mark 12:11, sr. Iz 53]. Ježíš se tu dovolává mesiášsky vykládaného
Ps 118:22n, kterého bylo příznačně užito i při slavnostním vjezdu do Jerusalema jásajícími zástupy [
Ps 118:26;
Matt 21:9]. Zvláště u J je údiv spojován s nepochopením Krista a jeho činů [
John 5:20 ;
John 7:21] a s neporozuměním učedníků [
John 4:27].
U
Luke 1:21 ,
Luke 1:63 ;
Luke 2:18,33 připravuje údiv zástupů, posluchačů i rodičů na vypravování o mimořádném zasažení Božím do dějin Izraele a celého světa v osobě Ježíše Krista. Prodlužovaný pobyt Zachariášův v chrámě, zvláštní shoda rodičů Janových o jméně narozeného dítka, události při narození Ježíšově prozrazují udiveným osobám, že je tu Bůh při práci v souhlase se sz-mi zaslíbeními [sr.
Acts 2:12, kde je užito řeckého slovesa diaporeisthai = býti uveden do rozpaků, velké nejistoty].
Někdy výzva »Nediv se!« [
John 3:7], »Nedivte se!« [
John 5:28] má význam »Nedejte se zviklat rozumovými pochybnostmi, ale věřte!" 1
John 3:13 varuje před pochybnostmi, vzniklými nenávistí světa [sr.
1Pet 4:12]. Jindy je výraz diviti se prostým vyjádřením překvapení, jindy nezřízeného obdivu, který vede až ke kultickému uctívání [
Rev 13:3n ;
Rev 17:8]. Anděl varuje vidoucího před takovým obdivem [
Rev 17:6n].
Dvakrát se mluví v NZ-ě o podivení Ježíšově: jednou nad nevěrou Nazaretských [
Mark 6:6, sr.
Matt 13:54 -
Matt 13:58], což znamenalo zářez do jeho dosavadního působení ve vlasti [do Nazareta se už, pokud víme, nikdy nevrátil], podruhé nad vírou pohanského setníka [
Matt 8:10;
Luke 7:9], že Ježíš má moc nad životem i smrtí.